GAGAKU - KREATIVNÍ TRADICE 2005

Reklama:

Rádi bychom Vás informovali o unikátním představení ceremoniální hudby a tance provozované po staletí na japonském císařském dvoře s názvem "Kreativní tradice 2005". Toto představení se uskuteční 29. listopadu 2005 od 19.30 hodin ve Španělském sále na Pražském hradě.

Gagaku/bugaku
Ceremoniální hudba a tanec provozované po staletí na japonském císařském dvoře

Šómjó je označení pro klasickou formu buddhistického liturgického zpěvu. Stejně jako je buddhismus internacionální, je internacionální i zpěv šómjó. Artikulační metody, užívané při recitaci kánonu ve starověké Indii, prošli celou východní Asií až do Japonska. Propojení těchto metod s tradičním hlasovým projevem Japonců dalo v 8. století vzniknout specifickému stylu japonského šómjó.

Bugaku
Hudební nástroje ze starověké Západní a Střední Asie doputovaly v 8. století po Hedvábné stezce až do Japonska. Gagaku se říká tradičnímu způsobu hry na tyto archaické nástroje (některé jsou mírně vylepšené, konstrukčně však zůstávají zcela beze změny). Bugaku se říká obřadním tancům na hudbu gagaku. Obě tradice jsou nerozlučně spjaty s prostředím vysoké šlechty a zejména císařského dvora.

Bugaku hó-e
Rituál, při němž se prostřednictvím liturgického zpěvu zpřítomňuje buddhistická vize vesmíru, se nazývá hó-e – rituálu transformovanému do podoby tance bugaku a podbarvenému zpěvem šómjó se říká bugaku hó-e. Od 13. století se tyto okázalé obřady staly součástí dvorské liturgie.

29. 11. 2005 / 19.30
Pražský hrad / Španělský sál / Prague Castle / Spanish Hall

Program:
1. část: Bugaku hó-e
Dvě umělecké formy tradované bezmála půl druhého tisíciletí – hudba gagaku a tanec bugaku na jedné straně a liturgický zpěv šómjó na straně druhé – se prolnou v čase a prostoru. Na jevišti jsou umístěny dvě mandaly – mandala lůna a mandala hromoklínu (známá též jako "diamantová"), symbolická vyjádření buddhistického kosmu. Rovnováhu protikladů zosobňuje kromě dvojice mandal i dvojice Slunce (východ) a Měsíc (západ) spojená s dvěma odlišnými styly liturgického zpěvu: Slunce se v našem vystoupení pojí se stylem školy Tendai (Tendai šómjó), Měsíc pro změnu se stylem školy Šingon (Šingon Čisan šómjó).
Tanečníci bugaku uctívají mandalu lůna tancem Rjó-ó (resp. Rarjó-ó) a mandalu hromoklínu dračím tancem Nasori.

2. část: Šómjó symfonie č. 2
Skladba, kterou Maki Išii zkomponoval v roce 1995, veden myšlenkou propojení „zvuků Západu a Východu“.
Téma tradiční japonské zpívané a tančené liturgie bugaku hóe rozvíjí komorní orchestr západních nástrojů.
Zpívaná liturgie má pět částí, jež všechny Išii přejímá do své skladby. Jsou to:
Šičisan (Chvála čtveré moudrosti), bai (sanskrtské chvalozpěvy), sange (déšť květů), taijó (modlitba) a dokkjó (čtení).
V taneční části skladby tančí východní skupina bugaku klasický tanec Čóka manzai-raku (Oslavný ptačí tanec) s hlavní postavou papouškem, zatímco západní skupina představuje labutí tanec inspirovaný Saint-Saënovým „Karnevalem zvířat“.
Skladba vrcholí propojením liturgického čtení, západního a východního tance, hudby gagaku a orchestrálního finále.